Slavkov u Brna

Jak Slavkov ke svému jménu přišel

Město vstoupilo do světové historie díky vítězství francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta v grandiózní bitvě tří panovníků svedené dne 2. 12. 1805 v polích západně od Slavkova. Ve svém rozkaze, který Napoleon citoval následující den z tohoto zámeckého balkonu gardovým jednotkám, označil za místo krvavého střetnutí Austerlitz, což byl tehdejší název Slavkova. Pravděpodobný základ pro pojmenování Austerlitz se jeví v latinském tvaru „Nova sedes“, což značí „Nové sídlo“. Historikové se domnívají, že vznikl před koncem 12. století, kdy se území dostalo do držení řádu Německých rytířů. Chybným přepisem do češtiny, němčiny a latiny měnil se původní tvar na Novosedeliz (rok 1237), dále Nausedlicz (1322), Neusserlicz (rok 1343), Nausterlitz (rok1460) a Austerlitz (rok 1611). Posledně vzniklý název se objevuje až do roku 1918 a následně ještě v době německé okupace. Jméno Slavkov se poprvé připomíná v roce 1361 a pak až roku 1475. Název je odvozen od osobního jména Bohuslav, lidově Slávek. Vztahuje se pravděpodobně na nějaký blízký dvůr patřící stejnojmenné osobě. Z něj se buď z důvodu zániku či začleněním do struktury města přenesl i název Slavkov, takže se v 17. a 18. století vyskytují na zdejším aglomeraci obě jména vedle sebe. Pro rozlišení Slavkova od ostatních Slavkovů v Českých zemích byl přidán po roce 1918 dovětek u Brna.

Město ve středověku

V podhradí se na křižovatce dávných kupeckých cest začala rozrůstat poddanská osada, která dala základ ulicovému půdorysu Slavkova. K českým usedlíkům postupně přibývali také Židé, kteří si jihozápadně komendy zbudovali vlastní gheto. Spojením křesťanské a židovské obce byl dán podnět ke vzniku silné hospodářské aglomerace povýšené králem Václavem IV. roku 1416 na město.

To bylo obehnáno pevným hradebním systémem se čtyřmi branami. Jeho centrum se pravděpodobně nacházelo v místech, kde nyní stojíme. Jednalo se o severozápadní část osnovy raně gotické městské lokace, zasypané později při zřizování zámeckého parteru. Její význam byl umocněn existencí gotického kostela sv. Jakuba Většího, připomínaného již v roce 1322, a dále přiléhající samostatnou městskou věží, jež plnila společnou funkci zvonice a hlásky. Chrám měl v 17. století 5 oltářů a na obecní věži visely 3 zvony. V 18. století však již byly obě stavby velmi sešlé. Farní kostel se v červenci 1757 z části sesul, a proto byl uzavřen. Před výstavbou jižního parteru pak došlo k jeho zboření. Zvony na věži několikrát pukly nebo se při požáru roztavily a musely být znovu přelity. Samotná věž vyhořela roku 1762, byla zbořena roku 1770. Zvony byly zavěšeny na tzv. Hodinové bráně, která k tomu byla upravena. Vybudováním jižní části zámeckého parteru zanikl i původní historický střed města a jeho funkci převzalo dnešní náměstí Františka Palackého. Spolu s kostelem a hláskou zanikl současně i městský hřbitov.

Napoleon ve Slavkově

Po bitvě u Slavkova se kounicovský zámek stal na několik dnů sídlem francouzského císaře Napoleona I. Honosná aristokratická rezidence zapůsobila na vítězného vojevůdce tak, že po Slavkovu (Austerlitz) pojmenoval i svou nejslavnější bitvu, ačkoli vlastní střetnutí se odehrávalo několik kilometrů západně od města. Ve slavkovském zámku Napoleon rovněž koncipoval svůj slavný rozkaz armádě začínající slovy: "Vojáci, jsem s vámi spokojen".

Dne 4. prosince 1805 se Napoleon setkal u Spáleného mlýna s rakouským císařem Františkem I. a o dva dny později bylo ve společenském sále slavkovského zámku podepsáno příměří mezi Francií a Rakouskem. Za francouzskou stranu je však podepsal nikoli Napoleon, nýbrž maršál Berthier. Sál, v němž bylo příměří uzavřeno, získal později přezdívku historický. O Napoleonově pobytu ve Slavkově koluje mnoho legend, mimo jiné se často zmiňuje údajná Napoleonova postel vystavená v zámecké expozici. Ve skutečnosti však pochází až z poloviny 19. století. Napoleon odjel ze Slavkova 7. prosince 1805, jeho vojáci zde však pobývali až do počátku ledna následujícího roku. Odvrácenou stranou jejich pobytu byly rekvizice, rabování a násilnosti, jimž byli vystaveni místní obyvatelé. Francouzští vojáci rovněž odvezli asi 80 pláten z proslulé kounicovské barokní obrazárny.

Zámek Slavkov - Austerlitz

http://www.zamek-slavkov.cz

Monumentální barokní zámek je jedním z nejvýznamnějších a zároveň umělecky nejhodnotnějších zámků na Moravě. Objekt se třemi křídly, velkoryse řešeným čestným dvorem a půlkruhovými konírnami nahradil renesančně přestavěnou středověkou tvrz. Stavbu zahájil na sklonku 17. století Dominik Ondřej Kounic podle projektu italského architekta D. Martinelliho z Luccy. Práce trvaly více než půl století. Martinelli ovšem stačil pouze dostavět západní část v barokním stylu.

Po roce 1732 v započatém díle pokračovali vídeňský architekt italského původu I. Valmaggini a V. Petruzzi. Zámek byl dokončen v roce 1752 a dalších patnáct let pak trvala jeho výzdoba. V interiérech najdeme nástěnné malby J. Pichlera, fresky A. Lanzaniho a další soudobá umělecká díla. Stopatnáct komnat s bohatou uměleckou výzdobou představuje italské pojetí zámeckého životního stylu od raného baroka až po období klasicismu. Mezi nejkrásnější místnosti, které mohou návštěvníci slavkovského zámku spatřit, náleží Sál předků, Rubensův sál a kaple sv. Kříže. Unikátem je centrální oválný sál zvaný Historický - právě tady bylo po bitvě u Slavkova 6. prosince 1805 uzavřeno příměří mezi Francií a Rakouskem. Přilehlý park o rozloze 16 ha patří k nejvýznamnějším zámeckým parkům na Moravě a zdobí jej bohatá sochařská výzdoba od významného italského sochaře Giovanni Giulianiho.

Zámecké podzemí

Pod budovou a nádvořím zámku se nachází tři patra sklepů, chodeb a schodišť. Tyto prostory jsou unikátní zejména svou rozlehlostí. Ukrývají se zde základy dvou starších objektů - komendy řádu německých rytířů ze 13. století a renesančního zámku ze století 16. Obě tyto stavby víceméně kopírovaly půdorys dnešního barokního zámku.

Radnice

Radnice na náměstí patří mezi nejstarší stavební památky města. Byla postavena v renesančním stylu v roce 1592 - tento letopočet můžeme vidět nad vstupním portálem. Sklepní jádro této budovy je gotické. Do stavby radnice byl včleněn dům v ulici Husově, který nese na vstupním portále bývalé síně letopočet 1581.

Novostavba byla dokončena za purkmistrů Alexandra Bradavičky a Petra Pekaře, dále pak byla radnice stavebně upravována v 70. letech 19. století a ve století dvacátém. Uvnitř budovy bývala napravo od vchodu městská strážnice, vlevo pak výčep. V prvním poschodí se nacházela městská šatlava, jejíž zamřížovaná okénka jsou viditelná v boční ulici. Zepředu a z boku radnice stály až do konce 19. století kupecké krámy. Na vížce byly od roku 1903 do roku 1906 pověšeny zvony ze zbořené Hodinové brány.

Panský dům

Panský dům čp. 89 je velmi hodnotnou renesanční stavbou. Její jádro je gotické a dále pak byla upravována v klasicistním stylu. I přesto zde můžeme nalézt řadu renesančních prvků, např. portály v přízemí i sklepech, ostění oken nebo mříž ve vjezdu. Poprvé byl Panský dům zmiňován již v roce 1570, kdy patřil měšťanovi Faytle Šenknopovi a byl v něm pivovar. V témže roce jej odkoupilo město. Vrchnost získala pivovar v roce 1660 a povolila městu bezplatně ve dvou kotlích pálit a volně prodávat kořalku. V Panském domě sídlilo také např. vojenské velitelství, notářství a až do dvacátých let našeho století kanceláře velkostatku.

Chrám Vzkříšení Páně

Kostel uzavírající severní stranu slavkovského náměstí patří mezi jedinečné památky klasicistní architektury v České republice. Byl postaven na objednávku Václava Antonína Kounice podle plánů vídeňského dvorního architekta Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu v letech 1786 - 1789. Pro portál kostela ve starořeckém slohu byl částečným vzorem kostel sv. Máří Magdaleny v Paříži. Slavkovský chrám měl mít podle původního projektu rovněž dvě věže, ale kvůli bažinatému podloží dosahují pouze po chrámovou střechu.

Také interiér kostela je vzácnou památkou klasicistního stavitelství. Raritou jsou tři kazatelny - původně totiž měl chrám sloužit několika církvím. Tomuto účelu se podřídila i výzdoba interiérů, omezená na symboliku, která neodporuje jiným křesťanským vyznáním. Chloubou slavkovského kostela jsou jeho zvony - nejstarší sv. Jan z roku 1762, nejtěžší (287 ks) Maria z roku 1776, sv. Václav a sv. Jakub - umíráček.

Židovská synagoga

Slavkovská synagoga se na původním místě uprostřed zástavby ghetta nalézala jistě od středověku, od doby konstituování židovské obce. Původní barokní vzhled staršího templu pocházejícího ze 16. století je znám ze dvou pohledů na město - od východu a západu, které v roce 1723 vytvořil Václav Petruzzi.

Synagoga, zle poničená ohněm v roce 1762, měla být po požáru znovu obnovena. Z půdorysné situace na katastrálním plánu z roku 1826 můžeme vyčíst, že vstup pro muže předsíní a pro ženy venkovním schodištěm do patra už byl pravděpodobně řešen na jižní straně. Ve zprávě z roku 1847 se píše, že byl tehdy templ stavebně upraven ve stylu románské gotiky. Ovšem již nedlouho poté, roku 1857, byla synagoga úplně zbořena a v následujícím roce na přibližně stejném místě od základů nově postavena v soudobém historizujícím slohu. Jméno autora návrhu není známo.

Synagoga sloužila bohoslužebným účelům do počátku 40. let, pak bylo vnitřní zařízení zničeno nacisty. V následujících desetiletích, minimálně od roku 1960, byla využita jako skladiště pro podnik Nábytek Zlín. Restitucí v roce 1991 byla vrácena původnímu vlastníku, Židovské náboženské obci v Brně.

Hrobka Kouniců

Rodová hrobka Kouniců byla zbudována pod jižní částí kaple Arnoštem Kryštofem v roce 1795. V témže roce do ní byly uloženy ostatky kancléře Václava Antonína Kounice, předtím dočasně umístěné v kryptě u zámecké zahrady, a jeho snachy Marie Leopoldiny z Oettingen-Spielbergu. Dnes se v rodinné hrobce nachází sedm rakví s tělesnými ostatky příslušníků rodu z knížecí moravské a české hraběcí linie.

Hrobka byla v roce 1980 otevřena a proběhla identifikace pohřbených ostatků. Potvrdilo se, že zde stále odpočívá nejvýznamnější z Kouniců kancléř Václav Antonín, který zemřel ve věku osmdesáti tří let. V rakvi je pohřben v původním šatě, který je asi o 40 let starší, než byla doba jeho smrti. Na kabátě má dracounovou hvězdu Řádu sv. Štěpána, nejvyššího uherského vyznamenání. Jeho tělo bylo v letech 1993 a 1995 nově balzamováno a konzervací prošel také jeho oděv.

Jediná pohřbená žena, kněžna Marie Leopoldina, zemřela ve stáří 52 let. V rakvi je uložena v rokokovém oblečení, v botách s vysokým opatkem a s čepcem na hlavě. V dalších rakvích jsou kosterní pozůstatky tří kancléřových synů - Arnošta Kryštofa, Dominika Ondřeje a Václava.

Další dva z Kouniců, v cínových rakvích, pocházejí z české linie, která slavkovské panství zdědila po vymření moravské linie v roce 1848. Jsou to Karel Vilém a Albrecht Vincenc.

Rakve slohově odpovídají době skonu nebožtíků. Určitou záhadou je počet kanop, nádob s tělesnými orgány zemřelých, kterých je o jednu více než rakví. Pravděpodobně jsou buď pro jednoho zemřelého kanopy dvě (např. pro srdce a ostatní vnitřnosti), nebo je jeden z Kouniců, pohřbený mimo rodinnou hrobku, zastoupen pouze kanopou s vloženým srdcem.

Mramorová soška ležícího dítěte může znamenat připomínku zemřelého novorozeněte z české větve Kouniců. V ústním podání se také traduje, že někdo z Kouniců přejel kočárem dítě, a proto jako pokání nechal vytesat jeho podobu z mramoru. Sochařův výtvor později uložili do rodinné hrobky. Hrobka byla v roce 1995 půlmilionovým nákladem obnovena.

Kaple Sv. Urbana

Kaple svatého Urbana stojí na kopci (362 m n. m.) severně od Slavkova. Jeho svahy až do 80. let 19. století pokrývaly vinohrady. Kaple je zasvěcena papeži sv. Urbanovi, patronu vinařů, sadařů a zahradníků. Objekt centrálního půdorysu, orientovaný severojižním směrem, má tvar rovnoramenného kříže, jehož střed je zaklenut kopulí. Nad kněžištěm se vypíná čtyřboká věž.V nadační listině stojí, že kaple byla postavena v roce 1712 podle projektů Domenica Martinelliho. V roce 1784 byla za josefínských reforem uzavřena. Francouzští vojáci bitvy u Slavkova kapli využili jako strážnici pro pozorování postupu spojenecké rusko-rakouské armády táhnoucí od Olomouce k Brnu. Objekt také sloužil jako skladiště a stáje. Odtud byla 28. 11. 1805
vypálena varovná dělová rána zvěstující slavkovské posádce nepřátelský postup k Brnu a na Bučovice. Za pobytu Francouzů byl objekt poškozen a v roce 1816 zbořen. Nová kaple na starých základech byla z dotací občanů postavena v letech 1858 až 1861. Z kaple svatého Urbana pochází nejstarší veduta Slavkova z 1. poloviny 18. století. Nyní se restaurovaný obraz nachází v zámku.